Pieta
Emanuel Max, rytíř z Wachsteinu (19.10. 1810 Janov u Sloupu v Čechách – 21.2. 1901 Praha)
Pieta (původně Pieta od J. Brokoffa, 1859 nahrazena prací E. Maxe, dnes původní na nádvoří nemocnice pod Petřínem)
1859
Autor
Emanuel Max se narodil 19. října 1810 v Janově u Sloupu v Čechách. Stejně jako jeho starší bratr Josef pocházel z rodiny řezbářů a kameníků. U otce se vyučil řezbářství a poté odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Berglera a Waldherra. Studia uzavíral v letech 1833-37 na vídeňské akademii u prof. Schallera a Kässmana. V roce 1839 získal stipendium Klarovy nadace a vypravil se do Říma, aby se poučil na starých mistrech. Zůstal zde plných deset let a načerpal zde mnoho pro svou práci. Vrátil se v roce 1849 a společně se svým bratrem Josefem se stali nejvyhledávanějšími sochaři, kterým byli svěřovány veřejné zakázky. Jejich dílna se stala školou pro nastupující generaci mladých sochařů. Šlechtický predikát rytíž z Wachsteinu obdržel za práci na pomníku Radeckého, na kterém pracoval společně s bratrem, který ale před jeho dokončením zemřel. Také Emanuel byl spíše kvalitním řemeslníkem, který nedostatek invence suploval kvalitním viděním. Výběr z díla : sousoší sv. Cyrila a Metoděje v kostele Panny Marie před Týnem (1847), sv. Ludmila pro katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, pro Karlův most sousoší sv. Františka Serafinského (1855), sv. Kryštofa (1857), Pietu (1859), kterou Emanuel sám pokládal ze jednu ze svých nejkvalitnějších prací. Dále pracoval pro objednavatele z řad české šlechty – Schwarzenbergy (v gotickém templu v parku zámku Krásný dvůr socha generála K. Schwarzenberga), Kolovraty, Rohany, Colloredy, Clam Gallase a další. Roku 1893 vydal své paměti pod názvem Zweiundachtzig Lebensjahre. Zemřel v Praze, 21. února roku 1901.
Donátor
Objednavatelem sochy Piety Karlův most byla Pražská obec ze sbírek pražských paní.
Pieta
Pieta je zobrazením Panny Marie s mrtvým tělem Ježíše Krista na klíně. Jedná se o scénu, bezprostředně následující Ukřižování. V ikonografickém cyklu Kristových pašijí se nachází mezi výjevy Snímání z kříže a Kladení do hrobu.
Socha
Ačkoli Emanuel Max považoval sochu Piety za svou vůbec nejlepší práci, nelze se při pohledu na ní zbavit dojmu strnulosti. V roce 1844 se na městském hejtmanství jednalo o stavu soch na Karlově mostě, za restaurátora byl navržen Josef Max, který roku 1852 vydal dobrozdání. Některá sousoší již nemají být opravována, nýbrž nahrazena novými dobovými díly „se všemi charakteristickými vlastnostmi jejich tvůrců“. Trojice autorů, která měla v 19. století to privilegium dodat své sochy na Karlův most (Josef Max, Emanuel Max, Josef Kamil Böhm) se ovšem tohoto dobrozdání příliš nedrželi. Nejvíce s dynamickým pojetím baroka kontrastují sochy Josefa Maxa, které jsou strnulé, unylé a bezživotné. Nejlépe pak vyznívá sv. Kryštof od Emanuela Maxe.
Nápis se vyskytuje
Na podstavci vpředu
O VOS OMNES, QUI TRANSITIS PER VIAM, ATTENDITE ET VIDETE SI EST DOLOR MEUS.
(O vy všichni, kteří tudy kráčíte, postůjte a vizte, je-li taková bolest jako bolest má)
Na skále
EM. MAX INV. ET FECIT
(Emanuel Max navrhl a provedl)
Publikováno: 29. 01. 2010