Díky tomu, že procházel kolem mlýnských budov, došlo k pomyslnému oddělení části pevniny od Malé Strany, čímž vznikl romantický říční ostrůvek zvaný Kampa. Skupinka domů, mezi kterými protéká Čertovka je u místních lidí známá jako Pražské Benátky (severní část Kampy). Svými zadními trakty jsou obráceny k vodě a téměř od všech vedou k vodě přístupové cestičky. Obyvatelé si sem chodili pro vodu, pradleny zde praly prádlo a rybáři brázdili hladinu na svých lodičkách. Domy však neměly kanalizaci a proto byl veškerý odpad odváděn do vod kanálu, co způsobovalo jeho často nesnesitelný zápach (právě od tohohle „čertovského“ zápachu je někdy odvozované označení kanálu). Proto se i lodičkám doporučovalo plout spíš uprostřed proudu.

Historie

Náhon byl vytvořen ve 12. století. Zasloužil se o něj řád Maltézských rytířů, později známých jako Johanité. Řád přišel do Prahy na pozvání druhého českého krále Vladislava I. snad již v padesátých letech dvanáctého století. V roce 1169 se v nadační listině krále Vladislava I. hovoří o ostrově, který lze spojit s dnešní Kampou. Tenhle umělý náhon měl sloužit jako přívod vody do původních devíti malostranských mlýnů, které se kolem ostrova Kampy rozprostíraly. Do současnosti se dochovaly pouze tři. Zachována zůstala i dřevěná kola u dvou z nich. Primárně tedy příkop sloužil jako přívod vody, ale později byl také velmi často využíván k obranným účelům.

Náhon musel v průběhu staletí nesčetněkrát čelit náporu povodní. Značky na některých domech upozorňují, kam až sahala výška vodní hladiny během povodní v září roku 1890. Při povodni roku 1940 rozbouřená Čertovka zatopila i některé malostranské ulice. Mnohem silnější povodeň v roce 2002 měla asi ničivější následky. Po prolomení jezu u ostrova Štvanice však nastala opačná situace. Voda v řece protékala velice rychle a její hladina tak velice klesla. Čertovka se pro změnu ocitla téměř na suchu a 70 přivolaných dělníků ji z pověření kanalizačního úřadu očistilo nejen od hlubokých nánosů bahna, ale i od vyházeného starého železa a dvou nevybuchlých granátů. Asi nejbohatší však byla na stovky různých bot a škrpálů, které byly vyloveny z bahna. Nedá se tak vyloučit, že házení bot do jejich vod vycházelo z nějaké místní pověry. Během prací narazili dělníci pod prvním domem Lužické ulice pod obloukem Karlova mostu na mohutné zdivo, v němž byl následně identifikován zbytek mostního pilíře prvního pražského románského kamenného Juditina mostu.

V minulosti se mnohokrát uvažovalo o zasypání Čertovky a vybudování automobilové komunikace, ale naštěstí k němu nikdy nedošlo. V roce 1892 se tato možnost projednávala v městské radě, ale na žádost veřejnosti a hlavně zásluhou Klubu za starou Prahu byl tento návrh zamítnut. Kompletní oprava proběhla v 80. letech 20. století a to opět zásluhou Klubu za starou Prahu. Byla spojena i rozsáhlými stavebními, statickými a geologickými průzkumy. Protože základy a opěrné zdi některých objektů byly narušeny, musely být provedeny některé asanace a zpevňování zdí. Zatím poslední stavební úpravy se uskutečnili v roce 2005 v rámci stavby protipovodňové ochrany města.

Jméno

V minulosti nesl náhon množství označení. Po jeho vybudování se mu přezdívalo jednoduše Strouha, poté se název měnil podle jeho majitelů, například Venclíkovská či Rožmberská strouha (od roku 1585), dle majitele okolních pozemků Viléma z Rožmberka. Název Čertovka se začal mezi lidmi proslýchat až kolem roku 1892. Podle jedné z pověstí, podle které údajně mohl název Čertovka vzniknout, chodívala v minulosti do těchto míst prát prádlo jedna velmi hašteřivá a problémová žena. Ta prý jednou při praní halekala na nedalekou skupinku mladíků. Chlapci ji označili jako „čertovskou bábu“ nebo „čertovku“, a následně na její dům namalovali sedm čertů, což ženu úplně rozčílilo. Kvůli jejímu chování bylo místo, kam žena chodívala s prádlem, označováno jako Čertovka. Postupem času se název nakonec rozšířil na celý kanál. Je však možné, že je jméno odvozeno od jejího domu - U sedmi čertů, kteří tady byli vyobrazeni. Existují i jiné, méně poetické verze vzniku názvu strouhy. První praví, že kanál tak byl nazván podle očividného rozdílu v rychlosti proudění vody ve Vltavě a v Čertovce. Zatímco ve Vltavě se voda pouze líně převalovala, ve strouze tekla „rychle jako čert“. Pro turistický ruch asi nejméně lákavá verze praví, že strouha získala jméno podle splašků, které do ní byly vylívány či prostě do ní vtékaly. Zápach měl být údajně až „čertovský“.

Film

Prostředí Čertovky je mimořádně atraktivní pro filmaře a proto si jej vybrali do mnoha filmů. Vznikla tady řada zajímavých filmů, mj. Chobotnice z druhého patra, Amadeus, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Mission Impossible, Casino Royal.

Malostranské mlýny

Na malostranských březích stálo původně devět mlýnů. Dnes zůstaly jen tři. Stojí na levém břehu Čertovky a jsou to:

• mlýn Huť (dnes č. p. 449, Všehrdova 14) – s dochovaným mlýnským kolem. Někdy je nazýván také Všehrdův, podle jednoho z nejslavnějších majitelů, humanisty, právníka a úředníka u zemských desek Viktorina Kornela z Všehrd, který jej vyženil kolem roku 1500. Původně asi raně barokní stavba byla naposledy, po mnoha povodních a požárech, přestavěna v padesátých letech 20. století. Do té doby zde byly byty a fungovala zde truhlářská dílna. V průběhu 70. a 80. let 20. století se velice zhoršil nejen stav mlýnské budovy ale také mlýnského kola se stříškou. V roce 1994 objekt odkoupila společnost Všehrdův mlýn s.r.o., která s finanční podporou Obvodního úřadu Městské části Praha 1 provedla jeho generální rekonstrukci. Dnešní dřevěné mlýnské kolo je z větší části z r. 1995. Jeho obvod je 6,5 metru, je osazeno 36 lopatkami z dubového dřeva s celkovou hmotností 3 tuny. Uvažuje se i o zřízení malé vodní elektrárny, která by zpracovávala sílu vody. Dodnes se zde zachovalo také stavidlo, kterým se dal průtok vody na mlýnské kolo regulovat. V současné době je v areálu pro návštěvníky zřízena mlýnská kavárna.
• Zlomkovský mlýn, zvaný též Velký dům Wendlingerovský (dnes č. p. 469, Nosticova 4)
• Velkopřevorský mlýn, zvaný též Štěpánovský mlýn (dnešní č. p. 489 a 608, Velkopřevorské náměstí 6 a 5a) – Pochází ze 13. století. Byl postaven záhy po založení kostela a kláštera Matky Boží „konec mostu“, později „pod řetězem“. Podle dochovaných dokumentů patřil již v roce 1400 johanitskému konventu. Johanité zde měli četné hospodářské aktivity, takže nemohl chybět ani vlastní mlýn. V době husitských válek byl řádu zabaven a prodán do soukromého vlastnictví. Jedním z vlastníků, od roku 1526 byl i mlynář Štěpán. Proto se mu po nějakou dobu říkalo Štěpánský mlýn. V roce 1588 jej koupila Malostranská obec, která jej dále pronajímala. V letech 1597–1598 se uskutečnila jeho přestavba na dnešní převážně renesanční podobu, později byl v severní části ještě barokně upraven. Objekt musel také přestát velkou povodeň v roce 1890. Zajímavostí je, že sloužil svému účelu až do roku 1936. Spíše než voda ho však poškodil velký požár 24. května 1938. Tři hodiny trvalo hasičům, než požár vítězně zdolali. Po požáru ho nechal majitel Šebek opravit a zřídil v něm čistírnu peří provozovanou akciovou společností Peruť. Později po roce 1950 v něm bylo skladiště Kovomatu a následně zde sídlil vodácký oddíl Tesly Žižkov. Mlýnské kolo, ač už dnes neslouží k pohonu mlýna, je udržováno v chodu a patří pro svou velikost mezi turistické atrakce. Zvláště malebný pohled je na mlýn z Karlova mostu. Kolo má průměr 8 m. To dnešní není samozřejmě originál, ale jeho několikátá kopie. To předposlední, vyrobené koncem 70. let 20. století se rozeschlo ještě dříve, než mohlo být osazeno a veškerá práce přišla vniveč. Přitom k jeho výrobě bylo použito na 30 kubíků dubového dřeva. Mělo 36 lopatek, 18 loukotí, 22 sloupů bárky, 72 palců, 72 klínů, 72 skruží a 72 vložek skruží. To současné, s průměrem 7,4 metrů, sestavil počátkem 90. let 20. století podle starých plánů pan František Mikyska z Benešovska a to z jihomoravského dubu. V tehdejších cenových relacích přišlo na 300 000 korun a začalo se točit 8. 12. 1992. Před časem na nějaký čas utichlo, neboť někdo z jeho mechanismu odcizil ložisko. U mlýnského kola je totiž důležité, aby se stále točilo, neboť jinak se lopatky, které nejsou ponořeny ve vodě, rozeschnou a záhy dojde k jejich zkáze.

K mlýnu se váže i jedna pověst. Když byl mlýn delší dobu opuštěn, objevili se v něm čerti. Jednoho dne přišel do Prahy mladý nebojácný zednický tovaryš Jirka. Neměl žádné peníze, a tak se i přes varování místních obyvatel ubytoval v opuštěném mlýně. V noci se však začaly dít zvláštní věci. Objevili se tři čerti, kteří pouštěli pekelnou hrůzu. Jirka je však beze strachu spoutal, i když mu vyhrožovali, že příští noc přijdou jejich silnější kamarádi. Druhý den proto Jirka koupil silné provazy, které v jednom z malostranských kostelů namočil do svěcené vody. Provazy pak v noci lehce spoutal i další tři pekelníky, kteří se do mlýna spustili komínem. Třetí noc přišel své druhy vysvobodit sám satanáš Uriáš. Po těžkém boji však Jirka přemohl i jeho a čerti mu museli slíbit, že se v mlýně už nikdy neobjeví. Pak je přivázal k lopatkám mlýnského kola a za přihlížení lidí jim vyprášil kožichy. Teprve pak je pustil a čerti se tady od té doby nikdy neukázali.

Mostky přes Čertovku

Pokud se lidé v minulosti chtěli přes Čertovku dostat, museli se buď přebrodit, anebo vyzkoušet své skokanské umění. Později však byly pro přesun z jednoho břehu na druhý vybudovány lávky či mostky

Přes Čertovku na Kampu na Malé Straně v Praze vede (kromě Karlova mostu) jedna lávka a pět mostků. Tři z mostů přes Čertovku má ve správě Technická správa komunikací hlavního města Prahy.

Přemostění na jihu 50°04′55,9″ s. š., 14°24′27,8″ v. d.

Čertovka je přemostěna propojením od Říční ulice a od schodiště Malostranského nábřeží s jižním koncem Kampy. Původně chtěl koncem 19. století podnikatel Jindřich Jechenthal pokračovat ve výstavbě Malostranského nábřeží i přes Kampu a toto řešení se objevilo i v plánu z roku 1910, ale k realizaci nikdy nedošlo. V prvním dvacetiletí dvacátého století zabránily zasypání Čertovky a regulaci Kampy mimo jiné i snahy Klubu za starou Prahu.

Dřevěná lávka u mlýna 50°04′57,6″ s. š., 14°24′25,2″ v. d.

První přemostění po proudu Čertovky je u mlýna Huť (Všehrdova 14, č. p. 449). Dřevěná lávka na dvou ocelových nosnících, veřejně nepřístupná.

1. můstek 50°04′58,9″ s. š., 14°24′24,9″ v. d.

První můstek vede k jižnímu konci hřiště Sokola, nedaleko hotelu Kampa. Jednoobloukový omítnutý můstek s barevně vyznačenými klenáky je dlouhý 7 metrů a široký 4,5 metru, s metr vysokou omítnutou parapetní zídkou. Dopravně je nefunkční, končí u plotu.

2. můstek 50°05′01,2″ s. š., 14°24′25,4″ v. d.

Druhý můstek vede v úrovni Michnova paláce (Tyršova domu). Je vzhledově podobný prvnímu, dlouhý 20 metrů a široký 4,3 metru, s lomenou parapetní zídkou o výšce na vrcholu 1,15 metru, která se snižuje na malostranské straně až k 0,5 metru a je doplněna železným zábradlím. Dopravně je nefunkční, končí u plotu.

3. můstek 50°05′06,8″ s. š., 14°24′27,4″ v. d.

Třetí můstek, dlouhý 2 metry a široký 3,8 metru, má neomítnutý 1 metr vysoký parapet s vyspárovaným cihlovým zdivem. Dopravně je můstek funkční.

Můstek u Velkopřevorského mlýna 50°05′10,2″ s. š., 14°24′27,5″ v. d.

Vede z Hroznové ulice na Kampě k Velkopřevorskému náměstí. Zděný most s dvěma půlkruhovými oblouky, 20,5 metru dlouhý a 4,3 metru široký, u Velkopřevorského mlýna je nejstarším z můstků přes Čertovku. Má dlážděný povrch a návodní strana pilíře je zahrocena jako ledolam. Na návodní straně je zděný parapet o výšce 1,1 metru a šířce 0,55 metru se zděnou římskou. Na straně od vody je plná přes dva metry vysoká zeď s pěti hranolovými sloupky pokrytými prejzem. Ve dvou místech jsou do zdi dodatečně prolomena přerušení, která umožňují přes kovové zábradlí výhled na mlýn.

Silniční můstek pod Karlovým mostem 50°05′13,6″ s. š., 14°24′29,6″ v. d.

Těsně za Karlovým mostem překračuje Čertovku ve směru od ulice Na Kampě k ulici U Lužického semináře silniční můstek, zdobený monolitický železobetonový trámový překlad s litinovým zábradlím. Délka mostu je na návodní straně 8 metrů a na povodní 25 metrů (správce udává délku mostu 10,90 metru), šířka mostu je 7,5 metrů, po obou stranách vozovky má most úzké chodníky.

Nerealizovaný můstek přes ústí Čertovky 50°05′15,3″ s. š., 14°24′35,4″ v. d.

Návrhy nového můstku přes ústí Čertovky navržené v rámci protipovodňové ochrany byly kolem roku 2000 až 2001 památkáři zamítnuty. Místo lávky se později uvažovalo o malém přívoze.

Kampa

Park Kampa leží na ostrově při Malostranském nábřeží. Nejstarší zmínku o Kampě můžeme nalézt v roce 1169 v zakládací listině kostela Maltézského řádu z doby panování krále Vladislava II. Původ názvu Kampa je nejasný (objevuje se až v 2. polovině 18. století): snad podle šlechtice Tychona Gansgeba z Kampu, který zde v 17. století vlastnil dům, nebo podle latinského slova campus - pole, planina, která se zde kdysi rozkládala, či od slova zákampí - stinné místo.

Kampa byla odedávna známá svými hrnčířskými trhy, které se zde konaly již od přelomu 16. a 17. století až do století dvacátého.

Ostrov byl postupně zvyšován přirozenými náplavami i navážkami, zejména po velkém požáru Malé Strany a Hradčan v r. 1541. Břehy byly pevně zformovány a zpevněny až po r. 1600. V roce 1884 byl ostrov zpřístupněn z Karlova mostu novým schodištěm. Na ostrově nejprve vznikaly zahrady a teprve někdy od 15. století se zde začalo stavět. Prvními stavbami byly mlýny. Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není pochyb, že vznikly daleko dříve. U mlýnů vznikaly zahrady mlýnské, z nichž později vznikly zahrady šlechtické. První ze smíchovské strany byla největší zahrada baroka - Michnovská, vybudovaná v 17. století hrabětem Michnou z Vacínova jako součást Michnovského paláce za Čertovkou na Újezdě. Před palácem vlevo na Čertovce se točí obnovené velké dřevěné kolo, které připomíná zdejší původní mlýn Huť. Michnův palác se v 18. století stal zbrojnicí, což připomíná již jen název restaurace Stará zbrojnice v tomto místě.

K budovám někdejších Sovových mlýnů (budova č. 503 a 527) přimyká zahrada Odkolkovská. Zmínky o jejich počátcích nás zavedou až do 10. století, kdy tady stával první pražský mlýn. Založil je klášter benediktinek u sv. Jiří. Svoji mouku později dodávaly až na Pražský hrad. O jejich názvu se traduje pověst, podle které z dubu, který musel být kvůli jejich stavbě vykácen, vylétla sova, která byla v dávných dobách považována za posvátného ptáka. Proto to bylo považováno za dobré znamení a mlýn byl nazván „sovím“. Ve skutečnosti však jméno nesou po významném měšťanovi Václavu Sovovi z Liboslavě, který mlýn vlastnil v polovině 16. století. Od poloviny 19. století patřily mlýny známé pekařské rodině Odkolků, která nechala původně renesanční budovy přestavět do novogotické podoby architektem Josefem Václavíkem a vybavila je moderním parním mlýnem s vysokým komínem. Obnoveny byly i obytné prostory. Mlýny se v té době nazývaly Odkolkovy. V lednu roku 1896 je zachvátil silný požár, který pohltil nevzhledný komín a z objektu učinil jen torzo, které odkoupilo město Praha, které zde zřídilo truhlářské dílny. Po druhé světové válce tady byly zřízeny pobočky Československé akademie věd, Ústavu pro českou a světovou literaturu a také Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. V osmdesátých letech vznikl návrh proměnit zchátralé budovy na hotelový komplex. Nakonec zvítězila myšlenka zřídit zde muzeum výtvarného umění. V roce 1996 prošel objekt do vlastnictví pražského magistrátu, který v následujícím roku podepsal smlouvu s mecenáškou umění, paní Medou Mládkovou, která na vlastní náklady nechala objekt nákladně rekonstruovat a v roce 2003 zde bylo otevřeno Muzeum Kampa zastřešující sbírku moderního českého a středoevropského umění. Jedná se o jeden z nejmodernějších výstavních prostorů u nás. Největším nepřítelem stavby byly v průběhu staletí právě oheň a voda. Mlýny několikrát vyhořely a mnohokrát je poškodily povodně. K poslední a velice silné devastaci došlo při povodních v roce 2002. Poblíž Sovových mlýnů stojí menší dům pro převozníka, ve kterém se nyní nachází rybí restaurace.

Na Odkolkovskou zahradu navazuje Kaiserštejnská, která se táhla kolem Kaiserštejnského, dnes Lichtenštejnského, paláce až k domku, který hrabě Nostic věnoval českému buditeli Josefu Dobrovskému. Domek Josefa Dobrovského, čp. 501 je pro mnoho Pražanů více známý pod jménem Werichova vila. Úplně původně byl dům koželužnou v 17. století. V následujícím 18. století v něm bydlel kněz a učenec Josef Dobrovský, který pedagogicky rozvíjel schopnosti čtyř synů hraběte Nostice. V letech 1948 až 1968 v domě číslo 501 bydlela další známá osobnost, básník a překladatel Vladimír Holan. Od roku 1945 do své smrti zde se svojí rodinou žil především herec, ale i dramatik a spisovatel Jan Werich, jeden ze zakladatelů Osvobozeného divadla v Praze. Před domkem je pomník Josefa Dobrovského, přenesený sem z Vrchlického sadů r. 1949. Podle návrhu prof. Tomáše Seidana ho vytvořil v r. 1902 z kararského mramoru sochař Václav Žďárský.

Za domkem je bývalá zahrada Nostická založená Františkem Antonínem Nosticem v roce 1765 u Nostického paláce.

Kromě obyvatel Dobrovského domku bydlelo na Kampě mnoho dalších osobností našeho kulturního života: v č. p. 514 U obrázku Panny Marie žil v letech 1903–1934 malíř a ilustrátor Adolf Kašpar, v č. p. 493 žil Antonín Renner, sběratel kuriozit a technických vynálezů, dále zde bydlili Alois Mrštík, Karel Matěj Čapek-Chod, Eduard Kohout, Jiří Trnka i Jiří Voskovec.

Renesanční dům U Zlatého lva si na náměstíčku Na Kampě postavil v roce 1604 lékárník Jan Jiří Drynk. Dnešní podobu získal objekt v roce 1732 díky přestavbě, kterou vedl Bartolomeo Scotti.

Na okraji Kampy na Velkopřevorském náměstí je pomalovaná tzv. Lennonova zeď, kam každoročně 8. prosince přicházejí mladí lidé v den jeho tragického úmrtí zapálit svíčky a uctít jeho památku.

Dnešní sady o rozloze 2,65 ha vznikly spojením těchto zahrad. V 50. letech byly odstraněny zdi a ploty jednotlivých zahrad a urovnán terén, z původních zanedbaných porostů zůstaly jen některé význačné stromy. Do dnešní podoby byl park upraven v letech 1947–1948 ve volném anglickém krajinářském slohu. V zeleni najdeme několik soch. Bělostně svítící a něžná je plastika Réva od akademické sochařky Karly Vobišové Žákové. Zajímavá je socha Hrnčířka od sochaře Václava Vokálka, ale i Žena s nádobou od profesora Korejse. Známý sedící akt v parku na travnaté ploše poblíž Muzea Kampa je plastika Jana Hány z roku 1965. Dílo s názvem Titáni najdeme také na Kampě, před Sovovými mlýny. Jde o tři monumentální sochy z hrubě opracovaných kmenů stromů. Jejich autorkou je Emilie Benes Brzezinská, která je darovala Muzeu Kampa. Sochy zde budou umístěny nastálo. Původně jich bylo pět, ale při provizorním umístění před galerií dvě z nich poničila bouře.