Rankova a Železná lávka

Přívozy už nepostačovaly. Praha se chtěla hrdě stavět po bok evropských metropolí a k tomu bylo zapotřebí více než jen jednoho, téměř 400 let starého mostu.

Již ve třicátých letech navrhl tesařský mistr Michael Ránek unikátní lávku, která měla ulehčit šedivějícím převozníkům a hlavně urychlit pěší přechod Vltavy. Ránek byl mistrem svého řemesla. Dodnes je znám jako konstruktér spořivých, vylehčených krovních konstrukcí. Své znalosti inženýrské a tesařské plně uplatnil při navrhování lávky. Dřevěná konstrukce měla být více než 150 metrů dlouhá a nad vltavským proudem se měla vznášet bez jediné podpory, bez jediného pilíře. Unikátní tesařská vazba toto plně umožňovala. Ránek si jakožto svědomitý stavitel sestavil nejdříve dřevěný model a ten postupně zatěžoval modely vozíků s poměrným nákladem. Model se osvědčil a téměř nic již nemělo stát realizaci v cestě. Ta však nakonec neproběhla. Úřední vůle byla jiná, obavy zřejmě převýšily nad odvahou a veřejná soutěž byla zrušena. Ránek se ovšem nevzdával snadno. Téměř celý majetek, který získal patentem krovních konstrukcí vložil do svého snu překlenout svým dílem Vltavu. Nakoupil dříví, započal stavbu. Nedlouho na to však přišla rána další, tentokráte již definitivní – smrt. Roku 1842 zemřel tesařský mistr Michael Ranek ve věku 72 let a s sebou do hrobu si vzal také odvážný plán dřevěné lávky přes Vltavu. Dalších více jak 40 let museli převozníci i nadále opírat své paže do vesel.

Nová doba

Až roku 1866 vzniklo akciové družstvo pro stavbu nové lávky. Nová doba přinesla nové technologie. Dřevo bylo nahrazeno železem. Tesařský mistr architektem s inženýrem a nezdar zdarem. Architekt Karel rytíř Veselý (Wessely) a inženýr František Schön postavili v letech 1868 – 69 železnou lávku, jež dostala jméno po korunním princi – Rudolfova lávka. Dnes je označována jako Řetězová případně Železná. Uprostřed Vltavy vyrostl sedmnácti metrový litinový pylon, který na řetězech nesl zavěšenou konstrukci pěší lávky. Ladná, lehká silueta moderní konstrukce se vznášela nad poklidně tekoucí Vltavou. Byl to třetí a vůbec poslední visutý most v Praze. Vydržet musel 44 let. Od roku 1912 shlížel na stavbu svého nástupce – Mánesův most a v roce 1914 pak odešel do výslužby definitivně. Skončila tak jedna éra v dějinách mostního stavitelství v Praze.

Model Rankovy lávky je možno shlédnouti v Muzeu Karlova mostu a zbytky lávky Rudolfovy, Řetězové či Železné v Národním technickém muzeu.