Sv. Jan Nepomucký

20. března 1393 za tmy, kolem 21. hodiny, nechal král Václav IV. svrhnout do Vltavy patrně již jen mrtvé tělo arcibiskupova generálního vikáře Jana, rodáka z Pomuku. Narodil se kolem roku 1340 v osadě Pomuk, kde jeho otec Welflin působil 12 let jako rychtář.

Původně pracoval Jan jako notář v kanceláři pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze získal titul bakaláře, v Itálii v Padově pak doktorát církevního práva. Úřad generálního vikáře zastával od roku 1389. Jeho zajetí předcházely mnohé neshody arcibiskupa Jana z Jenštejna s králem a bezprostředně pak volba nového opata kláštera v Kladrubech Olena, proti vůli Václava IV., respektive Janovo potvrzení této volby. Původně byli zatčeni čtyři Janovi rádcové, tři z nich byli po mučení propuštěni.
Mrtvé tělo generálního vikáře Jana vyplavalo na hladinu pod klášterem křižovníků či cyriaků (v místech dnešního hotelu Intercontinental) 17. dubna 1393, a bylo uloženo v kostele sv. Kříže Většího při klášteře Cyriaků. 22. listopadu 1396 byly ostatky Jana z Pomuku přeneseny do chrámu sv. Víta. Tento incident se stal nakonec záminkou pro mnohé stížnosti říšských kurfiřtů a měl mimo jiné za následek sesazení Václava z trůnu římského krále. 
Smrt Jana z Pomuku byla záhy opředena mnoha legendami. Jedna z nich hovoří o tom, že příčinou jeho smrti bylo odmítnutí porušit zpovědní tajemství a vyzradit obsah zpovědi Václavovy manželky Žofie.
Při exhumaci Janových ostatků 15. dubna 1719 bylo zjištěno, že v lebce zůstal zachován jazyk. Toto konstatování přispělo k urychlenému blahořečení (31. května 1721 papežem Inocencem XIII.) a následně, 336 let po jeho smrti, svatořečení (19. března 1729). Poslední exhumace byla provedena 31. května 1972 a bylo v jejím rámci konstatováno, že tkáň považovaná dříve za jazyk je ve skutečnosti částí tkáně mozkové.
V roce Janova svatořečení byla u jeho sochy na mostě postavena kaple, v níž prý „plálo množství světel, na obou mosteckých věžích hořely barevné ohně a na mostě byl takový nával, že se lidé nechávali převážet lodicemi.“  Velkou podívanou bývaly svatojánské slavnosti u sochy sv. Jana Nepomuckého. Pořádaly se od roku 1729 s ohňostroji a hudbou na lodích a svou okázalostí a slávou prý zastínily i lesk korunovačních slavností z roku 1723. Za Josefa II. byly zakázány, po jeho smrti však znovu obnoveny. 
Sv. Jan Nepomucký se stal patronem zpovědníků, mlynářů, vorařů, loďařů a mostů. Jeho atributy tvoří kanovnické roucho, biret, krucifix v pravé ruce, palma, kniha, prst na ústech a pět hvězd kolem hlavy. Podle legendy bylo totiž světcovo tělo po svržení do řeky objeveno podle pěti světel či hvězd zářících kolem jeho hlavy. Socha Jana Nepomuckého je nejdéle stojící sochou na mostě – mezi 9. a 10. pilířem na pravé straně stojí již od roku 1683. Po pravé straně před 8.pilířem je do zábradlí vsazena deska s kovovým křížem a pěti hvězdami, označující místo, kde byl vikář shozen do řeky.

Sv. Jan Nepomucký - Sádrový odlitek bozzeta Mathiase Rauchmillera - vzor pro všechny světcovy sochy
Foto: Miroslav Kindl