Kampa

Park Kampa leží na ostrově při Malostranském nábřeží. Nejstarší zmínku o Kampě můžeme nalézt v roce 1169 v zakládací listině kostela Maltézského řádu z doby panování krále Vladislava II. Původ názvu Kampa je nejasný (objevuje se až v 2. polovině 18. století): snad podle šlechtice Tychona Gansgeba z Kampu, který zde v 17. století vlastnil dům, nebo podle latinského slova campus - pole, planina, která se zde kdysi rozkládala, či od slova zákampí - stinné místo.

Kampa byla odedávna známá svými hrnčířskými trhy, které se zde konaly již od přelomu 16. a 17. století až do století dvacátého.

Ostrov byl postupně zvyšován přirozenými náplavami i navážkami, zejména po velkém požáru Malé Strany a Hradčan v r. 1541. Břehy byly pevně zformovány a zpevněny až po r. 1600. V roce 1884 byl ostrov zpřístupněn z Karlova mostu novým schodištěm. Na ostrově nejprve vznikaly zahrady a teprve někdy od 15. století se zde začalo stavět. Prvními stavbami byly mlýny. Nejstarší zmínka o mlýnech na Kampě pochází až z roku 1393. Není pochyb, že vznikly daleko dříve. U mlýnů vznikaly zahrady mlýnské, z nichž později vznikly zahrady šlechtické. První ze smíchovské strany byla největší zahrada baroka - Michnovská, vybudovaná v 17. století hrabětem Michnou z Vacínova jako součást Michnovského paláce za Čertovkou na Újezdě. Před palácem vlevo na Čertovce se točí obnovené velké dřevěné kolo, které připomíná zdejší původní mlýn Huť. Michnův palác se v 18. století stal zbrojnicí, což připomíná již jen název restaurace Stará zbrojnice v tomto místě.

K budovám někdejších Sovových mlýnů (budova č. 503 a 527) přimyká zahrada Odkolkovská. Zmínky o jejich počátcích nás zavedou až do 10. století, kdy tady stával první pražský mlýn. Založil je klášter benediktinek u sv. Jiří. Svoji mouku později dodávaly až na Pražský hrad. O jejich názvu se traduje pověst, podle které z dubu, který musel být kvůli jejich stavbě vykácen, vylétla sova, která byla v dávných dobách považována za posvátného ptáka. Proto to bylo považováno za dobré znamení a mlýn byl nazván „sovím“. Ve skutečnosti však jméno nesou po významném měšťanovi Václavu Sovovi z Liboslavě, který mlýn vlastnil v polovině 16. století. Od poloviny 19. století patřily mlýny známé pekařské rodině Odkolků, která nechala původně renesanční budovy přestavět do novogotické podoby architektem Josefem Václavíkem a vybavila je moderním parním mlýnem s vysokým komínem. Obnoveny byly i obytné prostory. Mlýny se v té době nazývaly Odkolkovy. V lednu roku 1896 je zachvátil silný požár, který pohltil nevzhledný komín a z objektu učinil jen torzo, které odkoupilo město Praha, které zde zřídilo truhlářské dílny. Po druhé světové válce tady byly zřízeny pobočky Československé akademie věd, Ústavu pro českou a světovou literaturu a také Kabinet a knihovna Zdeňka Nejedlého a Kabinet pro studium českého divadla. V osmdesátých letech vznikl návrh proměnit zchátralé budovy na hotelový komplex. Nakonec zvítězila myšlenka zřídit zde muzeum výtvarného umění. V roce 1996 prošel objekt do vlastnictví pražského magistrátu, který v následujícím roku podepsal smlouvu s mecenáškou umění, paní Medou Mládkovou, která na vlastní náklady nechala objekt nákladně rekonstruovat a v roce 2003 zde bylo otevřeno Muzeum Kampa zastřešující sbírku moderního českého a středoevropského umění. Jedná se o jeden z nejmodernějších výstavních prostorů u nás. Největším nepřítelem stavby byly v průběhu staletí právě oheň a voda. Mlýny několikrát vyhořely a mnohokrát je poškodily povodně. K poslední a velice silné devastaci došlo při povodních v roce 2002. Poblíž Sovových mlýnů stojí menší dům pro převozníka, ve kterém se nyní nachází rybí restaurace.

Na Odkolkovskou zahradu navazuje Kaiserštejnská, která se táhla kolem Kaiserštejnského, dnes Lichtenštejnského, paláce až k domku, který hrabě Nostic věnoval českému buditeli Josefu Dobrovskému. Domek Josefa Dobrovského, čp. 501 je pro mnoho Pražanů více známý pod jménem Werichova vila. Úplně původně byl dům koželužnou v 17. století. V následujícím 18. století v něm bydlel kněz a učenec Josef Dobrovský, který pedagogicky rozvíjel schopnosti čtyř synů hraběte Nostice. V letech 1948 až 1968 v domě číslo 501 bydlela další známá osobnost, básník a překladatel Vladimír Holan. Od roku 1945 do své smrti zde se svojí rodinou žil především herec, ale i dramatik a spisovatel Jan Werich, jeden ze zakladatelů Osvobozeného divadla v Praze. Před domkem je pomník Josefa Dobrovského, přenesený sem z Vrchlického sadů r. 1949. Podle návrhu prof. Tomáše Seidana ho vytvořil v r. 1902 z kararského mramoru sochař Václav Žďárský.

Za domkem je bývalá zahrada Nostická založená Františkem Antonínem Nosticem v roce 1765 u Nostického paláce.

Kromě obyvatel Dobrovského domku bydlelo na Kampě mnoho dalších osobností našeho kulturního života: v č. p. 514 U obrázku Panny Marie žil v letech 1903–1934 malíř a ilustrátor Adolf Kašpar, v č. p. 493 žil Antonín Renner, sběratel kuriozit a technických vynálezů, dále zde bydlili Alois Mrštík, Karel Matěj Čapek-Chod, Eduard Kohout, Jiří Trnka i Jiří Voskovec.

Renesanční dům U Zlatého lva si na náměstíčku Na Kampě postavil v roce 1604 lékárník Jan Jiří Drynk. Dnešní podobu získal objekt v roce 1732 díky přestavbě, kterou vedl Bartolomeo Scotti.

Na okraji Kampy na Velkopřevorském náměstí je pomalovaná tzv. Lennonova zeď, kam každoročně 8. prosince přicházejí mladí lidé v den jeho tragického úmrtí zapálit svíčky a uctít jeho památku.

Dnešní sady o rozloze 2,65 ha vznikly spojením těchto zahrad. V 50. letech byly odstraněny zdi a ploty jednotlivých zahrad a urovnán terén, z původních zanedbaných porostů zůstaly jen některé význačné stromy. Do dnešní podoby byl park upraven v letech 1947–1948 ve volném anglickém krajinářském slohu. V zeleni najdeme několik soch. Bělostně svítící a něžná je plastika Réva od akademické sochařky Karly Vobišové Žákové. Zajímavá je socha Hrnčířka od sochaře Václava Vokálka, ale i Žena s nádobou od profesora Korejse. Známý sedící akt v parku na travnaté ploše poblíž Muzea Kampa je plastika Jana Hány z roku 1965. Dílo s názvem Titáni najdeme také na Kampě, před Sovovými mlýny. Jde o tři monumentální sochy z hrubě opracovaných kmenů stromů. Jejich autorkou je Emilie Benes Brzezinská, která je darovala Muzeu Kampa. Sochy zde budou umístěny nastálo. Původně jich bylo pět, ale při provizorním umístění před galerií dvě z nich poničila bouře.