Sv. František Borgia

Ferdinand Maxmilián Brokoff (12.9. 1688 Červený Hrádek u Chomutova – 8.3. 1731 Praha)

Autor

Ferdinand Maxmilián Brokoff se narodil jako druhý syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa v severočeském Červeném Hrádku u Chomutova. První zkušenosti práce s českým pískovcem se mu zajisté dostalo v otcově dílně, kde se po boku svého o dva roky staršího bratra Michaela Jana Josefa učil řezbě do dřeva i práci s kamenem. Oba synové zanedlouho svého otce překonali. Ferdinand Maxmilián snad nějaký čas pobýval i v pražské dílně Ondřeje Filipa Quittanera a od roku 1714 spolupracoval ve Vídni s architektem Johannem Bernardem Fischerem z Erlachu. Vedle Matyáše Bernarda Brauna je nejvýznačnějším sochařem vrcholné fáze barokního umění v našich zemích. Ferdinandovi rané práce jsou poznamenány těžkostmi s přímým určením. Jeho otec Jan vlastnil v Praze prosperující dílnu a ačkoli se mladí bratři Brokoffové zapojili do otcovi praxe velice brzy, jejich podíl lze rozeznat jen s těžkostmi. Otec všechny produkty dílny až do své smrti signoval svým jménem. Ze soch na Karlově mostě lze Ferdinandu Maxmiliánovi připsat sousoší Sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, dále sochu sv. Františka Xaverského; sv. Františka Borgii; Sv. Vincence Ferrarského a sv. Prokopa; sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana; sv. Kajetána a v neposlední řadě sv. Víta. Vedle prací pro Karlův most je významnou Ferdinandovou zakázkou náhrobek Jana Václava Wratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba v Praze, tesaný dle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a také práce pro Vratislav (skulptury na oltáři kurfiřtské kaple vratislavského dómu), Krzesobor (návrh průčelí benediktinského kláštera) a ve Vídni pro křižovnický kostel sv. Karla Boromejského (návrh výzdoby hlavního oltáře). Jedněmi z jeho nejmonumentálnějších zakázek jsou sloupy pro Hradčanské a Maltézské náměstí. Mimo práci v kameni, vynikal Ferdinand Maxmilián také v řezbě. Dokladem toho jsou cykly v kostelech sv. Haštala a sv. Havla.

Donátor

Objednavatelem sochy sv. Františka Borgiáše pro Karlův most byl císařský purkrabí a rentmistr ve Vídeňském Novém Městě, František z Colletu. Objednávka byla zřejmě učiněna za malostranské jezuity.

Sv. František Borgia

Sv. František Borgia či Borgiáš se narodil 28. října roku 1510 jako Francesco Borgia de Candia d'Aragon. Pocházel z urozené rodiny. Jeho otec, Juan de Borgia byl třetím vévodou z Gandie, jeho matka Joana Aragonská byla dcerou Alfonsa Aragonského, arcibiskupa ze Zaragozy, který byl nelegitimním synem Ferdinanda Katolického (krále Ferdinanda II. Aragonského). Vévodové z Gandie byli přímými potomky papeže Alexandra VII. František byl jeho pravnukem. Ačkoli byl údajně již od útlého mládí velice nábožensky založený a toužil se státi mnichem, poslala ho jeho rodina ke dvoru císaře Karla V. V roce 1526 se v Madridu oženil s Eleanorou de Castro Melo e Menezes, se kterou měl osm dětí. V roce 1539 doprovázel smuteční průvod se zemřelou císařovnou Isabelou Portugalskou na místo jejího posledního odpočinku v andaluzské Granadě. Legenda praví, že když uviděl Isabelino mrtvé tělo, rozhodl se nesloužiti již více smrtelnému pánu. Ačkoli byl ustanoven vícekrálem Katalánie, jeho skutečná touha ležela v životě duchovním. Po smrti svého otce se stal vévodou z Gandie. Se svou rodinou se uchýlil do rodného města a život zde plně zasvětil Ježíši a katolické církvi. V roce 1546 zemřela Františkova žena Eleonora a František se rozhodl vstoupit do nově založeného Společenství Ježíšova. Kvůli jeho postavení i reputaci mu byl ihned nabídnut kardinálský klobouk. Ten ještě František odmítl. V roce 1554 však již neodmítl stát se generálním biskupským komisařem ve Španělsku a roku 1556 třetím generálem jezuitského řádu. Se sv. Ignácem z Loyoly spolupracoval při zakládání Collegia Romana, které zdarma vzdělávalo misionáře, které se posléze posílali do všech koutů světa. František Borgia zemřel 30. září 1572 v Římě. Svatořečen byl 20. června 1670 papežem Klimentem X. Jeho atributem je lebka s vévodskou korunou na hlavě.

Socha

Socha sv. Františka Borgiáše byla sekána dle kresby Jana Jiřího Heinsche, která zobrazovala jezuitského světce v doprovodu andělů při adoraci monstrance s Největší svátostí. Heinschova předloha byla však v konečném důsledku proměněna.

Nápisy se vyskytují

U nohy anděla

IOANNES BROKOFF FECIT.

(Jan Brokoff provedl)